Úvod
Povstání proti německé okupaci v květnu 1945 patří mezi nejvýznamnější akce domácího protinacistického odboje v okupovaném Československu. Virtuální expozice na internetových stránkách Archivu hl.m. Prahy má naši veřejnost seznámit s průběhem bojů o Staroměstskou radnici, o budovy magistrátu a o jejich nejbližší okolí, v neposlední řadě ovšem také s nezištnou obětavostí a statečností jejich obránců. Sestavovatelé expozice vycházeli při výběru fotografií a dalších dokumentů především z bohaté fotografické a dokumentační sbírky Archivu hl.m. Prahy.

Přípravami na účast pražské magistrátní správy v očekávaném ozbrojeném povstání byl ilegálním Národním výborem Praha již v dubnu 1945 pověřen Dr. František Krása. Ten si získal další spolehlivé spolupracovníky z řad magistrátních úředníků. Pro české povstalce byl komplex radničních budov s rozhlasovým vysílačem městského rozhlasu, rozsáhlými podzemními chodbami, kryty a telefonní ústřednou při očekávaném povstání přirozeným organizačním, informačním a bojovým střediskem. Samozřejmě si této skutečnosti byli vědomi i Němci, a proto o tyto budovy a jejich okolí od začátku do konce povstání tak urputně bojovali. Již 30. 4. 1945 Krása informoval o svém odbojovém pověření primátora Aloise Říhu a žádal, aby vedoucí němečtí úředníci magistrátu byli neprodleně nahrazeni českými. O dva dny později jednal Krása s velitelem městské policie Karlem Šrotem o budoucí obraně Staroměstské radnice a obou nových radničních budov. 4. května si Krása svolal přednosty všech městských úřadů a dohodl se s nimi, že revoluční Národní výbor Praha převezme následujícího dne magistrát do své správy. Bylo dohodnuto, že magistrát bude řídit trojčlenné revoluční kolegium Národního výboru Praha (národní socialista ing. Mölzer, komunista Vacek, sociální demokrat Prokop) a František Krása bude dočasně vykonávat funkci presidiálního šéfa magistrátu.

← V sobotu 5.5. před polednem na Staroměstské radnici probíhají jednání

Události však nabraly rychlý spád. Když 5. května v poledne primátor Alois Říha slavnostně odevzdával vedení magistrátu do rukou zástupců Národního výboru Praha, na budovách kolem radnice již visely československé a spojenecké vlajky, ze zasedacího sálu byla odstraněna busta Hitlera a na Staroměstském náměstí se shromažďovali jásající Češi. K ceremonii v kanceláři primátora se k úžasu zúčastněných a pravděpodobně nějakým nedopatřením, dostavili dokonce dva vysocí němečtí úředníci magistrátu náměstek primátora profesor Josef Pfitzner a ing. Schicketanz. Náměstek Pfitzner se německy dotazoval, co se v primátorově kanceláři právě odehrává. Zatímco zástupci Národního výboru Praha oba Němce ignorovali, primátor Říha jim stručně vysvětlil situaci. Josef Pfitzner rozčileně namítal, že „vláda jedná s Frankem o klidný rozchod Čechů s Němci” a vyhrožoval „důsledky”, které by „mohly stihnout podobný čin” ze strany “branné moci německé.” Pfitznerovi se dostalo odpovědi, že: „…Němci z Prahy uprchli a pražská radnice byla, jest a bude zase jedině česká” a že „rozchod Čechů s Němci na pražské radnici jest proveden.”

← Netrpěliví Pražané před 10. hodinou u hlavního vchodu do Staroměstské radnice

V 11.49 hodin hlásil městský pouliční rozhlas: „Českoslovenští občané: Hitlerovo Německo je rozdrceno. Třetí říše přestala existovat! Pryč s válkou! Všichni ihned zastavte práci! Nikdo nesuďte, nikdo nesmíte trestat, ať Čecha nebo Němce, na to jsou lidové soudy. Varujeme všechny Němce před jakýmkoliv zakročením. Česká policie, české četnictvo, vládní vojsko a jiné útvary uposlechnou bezpodmínečně pokynů Národních výborů. Kdo tak neučiní, je zbabělec a zrádce! Stojíme neochvějně za československou vládou!“

← Velitel radničních bloků poručík Antonín Kozel (stojící) a hlasatelé bratři Kučerovi - Karel (vlevo) a Jaroslav (vpravo)

Po převzetí správy magistrátu Národním výborem byla ještě bez problémů na Staroměstské radnici vyvěšena vlajka Československé republiky.

Když však chtěli zástupci národního výboru pozdravit občany z balkonu radnice, zahnala je zpátky do budovy střelba německých kulometů z bloků domů u Týnského chrámu. Na dlažbě Staroměstského náměstí zůstali ležet první ranění a okna primátorské kanceláře, obrácená do náměstí, byla roztříštěna.

← Střelba z německých kulometů si vyžádala první raněné

Již krátce po poledni padli v boji s povstalci u vstupu do Železné ulice tři muži SS.

← Raněný německý důstojník v Železné ulici

← Mrtvý německý důstojník v Železné ulici

← Mrtvý německý voják na nároží Železné ulice a Staroměstského náměstí

Určitě v tuto chvíli všichni zúčastnění pochopili, že Prahu čeká velké krveprolití. Bylo potřeba uvést do chodu řadu obranných opatření, která byla českou rezistencí pro vypuknutí očekávaného povstání již delší dobu připravována. Také poměrně umírněný tón prvního rozhlasového provolání Národního výboru se již v 11,55 hodin, poté co zazněly první výstřely, změnil ve výzvy Pražanům k ozbrojenému boji proti okupantům. Městský rozhlas převzal a vysílal i známé volání o pomoc československému rozhlasu: „Voláme českou policii, četnictvo a ozbrojené jednotky! Pomozte československému rozhlasu ve Schwerinově třídě, kde čeští lidé bojují o jeho záchranu! Vchod z Balbínovy ulice je úplně volný! Voláme českou policii, četnictvo a ozbrojené jednotky na pomoc československému rozhlasu!“

Městský rozhlas pokračoval ve vysílání celé odpoledne a do 16. hodiny vyhlásil pokyny pro mobilizaci členů Sokola (jménem místonáčelníka České obce sokolské Dr. Kavalíra), studentů a členů Sdružení příslušníků I. pražského dělostřeleckého pluku i výzvu k poskytnutí a shromáždění motorových vozidel pro potřeby branného sboru Národního výboru. Organizační práce městského rozhlasu s jeho 250 pouličními hlásiči výrazně přispěla k odvrácení nebezpečí, že spontánní vystoupení Pražanů proti okupantům utone v chaosu. Rozhlasem byli soustavně přivoláváni dobrovolníci z Prahy i z venkova, aby posílili obránce radničních budov. Rozhlasové relace se z městského rozhlasu v 17,35 hodin dočkali také okupanti. Příslušníci německých ozbrojených sil byli v německém jazyce informováni o totálním rozvratu vrchního velitelství německé branné moci a byli vyzváni, aby složili zbraně a zbytečně dále neprolévali krev. Této výzvy uposlechlo nemálo vojáků německé armády, kteří nepokračovali v již prohraném boji a na mnoha místech skládali zbraně. Ovšem také příslušníci Waffen-SS a další fanatičtí nacisté mezi německými vojáky i civilisty si byli vědomi významu rozhlasového vysílání a relacemi městského rozhlasu ve prospěch povstání byli ještě více motivováni v úsilí dobýt radniční budovy a povstalecké vysílání umlčet. Výstřely velkorážního tankového děla byl poškozen hlavní vchod a první patro Nové úřední budovy. Na ulici byl těžce raněn hlasatel Karel Kučera, který četl první relace povstaleckého městského rozhlasu.

← Skupina povstalců v Kožné ulici

Rozložení revolučních a německých sil ve dnech 5.-9. května 1945 na Staroměstském náměstí v Praze

Na Starém Městě byla povstalecká řídící centra a jejich obrana rozmístěna následovně:

Povstalci drželi tři radniční budovy, které byly vzájemně propojeny podzemními chodbami: Staroměstskou radnici (s přilehlým domem U minuty).

Novou radnici na Mariánském náměstí a Novou úřední budovu na rohu Kaprovy a Platnéřské ulice, kde měl redakci a hlasatelnu městský rozhlas.

← Dům U minuty

← Hlasatelna městského rozhlasu

V domě u Kunerlů na Staroměstském náměstí čp. 550/18 sídlilo v první fázi povstání velitelství Alex generála Františka Slunéčka s celozemskou působností. Do bojů o radnici však zasahovalo pouze nepřímo, prostřednictvím spolupráce s „pražským“ velitelstvím Bartoš a povoláváním posil od mimopražských odbojových skupin.

V budově družstevní záložny Svépomoc v Dlouhé třídě čp. 609/2 úřadoval vrcholný orgán povstání, Česká národní rada (po vypuknutí bojů se však přemístila na Nákladové nádraží Žižkov a po několikerém přemístění setrvala od 7. 5. v Bartolomějské ulici 5.)

← Trojice tanků střežící od začátku povstání sídlo vojenského velitelství pražských povstalců „Bartoš“ v Bartolomějské ulici.

Němci měli na počátku bojů v bezprostřední blízkosti radničních budov obsazený dům na rohu Celetné ulice a Staroměstského náměstí, kde sídlil pražský sekretariát NSDAP. Němci byla obsazena i tzv. Nová prelatura vedle chrámu sv. Mikuláše (dnešní Kafkův dům na Kafkově náměstí), odkud však byli Němci již 6. května povstalci vytlačeni.

Hlavní německé síly byly soustředěny v budově Právnické fakulty na konci Pařížské ulice u Čechova mostu, kde bylo velitelství zbraní SS (Waffen-SS) v Čechách a na Moravě, jemuž velel SS-Brigadenführer Carl von Pückler-Burghaus.

Již 5.května před polednem byly všechny tři budovy magistrátu, tj. Staroměstská radnice Nová radnice a Nová úřední budova, postupně obsazovány povstaleckými oddíly, tak jak bylo ujednáno již 3. května 1945 mezi Františkem Krásou a velitelem městské policie Karlem Šrotem. Na telefonickou výzvu představeného pražského rozhlasu Karla Brůžka se v 11.15 hod. dostavilo 10 mužů české policie pod vedením policejního praporčíka Rosáka a záhy byly z Bartolomějské ulice 7 (sídla vojenského velitelství pražských povstalců “Bartoš” ) vyslány další posily policejních strážníků a ozbrojených civilních povstalců. Během dopoledne povstalci v okolí radničních budov zastavovali německá auta a zajímali německé vojáky i civilisty.

← Kolem poledne došlo u radnice ke střetům české policie s hlídkami příslušníků wehrmachtu na nároží Staroměstského náměstí a Železné ulice.

← Kolem poledne došlo u radnice ke střetům české policie s hlídkami příslušníků wehrmachtu na nároží Staroměstského náměstí a Železné ulice.

← Zatýkání německého vojáka před Staroměstskou radnicí

Ozbrojené střety mezi povstalci a okupanty pozvolna sílily, když se ve 12.30 hodin do budovy pražského rozhlasu dostavil předseda protektorátní vlády Rudolf Bienert. Dožadoval se odvysílání svého prohlášení o převzetí moci v protektorátu nově reorganizovanou vládou a o svých jednáních s Karl Hermannem Frankem. Bienert byl pochopitelně odmítnut a po příchodu členů ČNR Smrkovského Kotrlého byl na pokyn zástupce Národního výboru Praha, pozdějšího primátora V.Vacka, zatčen.

Po čtrnácté hodině nabraly boje mezi Němci a povstalci v okolí Staroměstské radnice na intenzitě, v Celetné ulici se ozval štěkot kulometu, do Pařížské třídy vyjela před 15. hodinou tři německá obrněná vozidla (V bojích během Pražského povstání nasadili Němci různé typy obrněných, zpravidla pásových vozidel. Vedle tanků to byly různé typy obrněných samohybných děl, tankových stíhačů atd. Ne všechna tato vozidla lze z hlediska odborně-technického považovat za tanky. Tato vozidla však nesla tanková děla a kulomety a bylo je možné ničit pouze pancéřovými pěstmi, takže je povstalci za tanky považovali).

← Dramatická chvíle v sobotu 5.5. u budovy Městské knihovny na nároží Platnéřské ulice a Mariánského náměstí

Od 15.hodiny, kdy se němečtí vojáci přivezení na Staroměstské náměstí autem neúspěšně pokusili obsadit Staroměstskou radnici, ostřelovali Němci Staroměstské náměstí a budovu radnice z Celetné ulice, dále z Pařížské ulice tankovým dělostřelectvem a přímo proti radničním budovám byl na Staroměstském náměstí nasazen jeden lehký obrněný vůz. Prvními oběťmi střelby německých obrněných vozidel od Čechova mostu se stal hlouček sedmi neozbrojených Pražanů. Ačkoliv byli varováni policejním velitelem Karlem Šrotem, ještě po 16.hodině se zdržovali na rohu Železné ulice u Kynzlova domu a byli zabiti explozí šrapnelu.

← Sedm diváků před podloubím Kynzlových domů naproti Staroměstské radnici se stalo obětí tankového granátu vystřeleného od Čechova mostu kolem 16.hodiny.

← Sedm diváků před podloubím Kynzlových domů naproti Staroměstské radnici se stalo obětí tankového granátu vystřeleného od Čechova mostu kolem 16.hodiny.

Další Češi zemřeli se zbraní v ruce, jako např. Miroslav Štaud, který byl zasažen kulometnou střelbou, když přebíhal ke svému stanovišti na Staroměstském náměstí. Obětí střelby důstojníka SS se stal obránce radnice Karel Novák, zraněni v boji byli Miroslav Procházka a Karel Čejka.

Ostřelování tankovým dělostřelectvem trvalo až do 19.30 hodin, kdy dvě německá obrněná vozidla odjela z Celetné ulice přes Staroměstské náměstí a Pařížskou třídou zpět k německému velitelství na nábřeží. V závěrečné fázi bojů opustila své první sídlo a ohroženou Prahu I Česká národní rada.

← Povstalci na Mariánském náměstí směřují od Nové radnice do protějšího Trautmansdorfského paláce.

Jak večer 5. května zjistil poručík dělostřelectva Antonín Kozel, ustanovený téhož dne generálem Kutlvašrem do funkce velitele radničních bloků v Praze I, bylo při obraně Staroměstské radnice k dispozici 30 mužů četnictva, městské police, partyzánů a civilních úředníků magistrátu, v Nové radniční budově bylo 12 mužů státní policie, 12 mužů městské policie, 6 mužů četnictva, dvacet ozbrojených dobrovolníků z dělnické tělovýchovné jednoty a větší počet neozbrojených civilistů. Obránci radničních budov však postrádali dostatečné množství zbraní a munice. Přibližně 140 mužů v magistrátních budovách mělo 5. května večer k dispozici tyto zbraně: 20 pušek, 40 pistolí, 2 automatické pistole, 2 lehké kulomety. Munice: 400 kusů puškových a kulometných nábojů, 400 pistolových nábojů a 12 pancéřových pěstí.

← Návod na použití pancéřové pěsti

← Návod na použití pancéřové pěsti

Naštěstí pro nedostatečně vyzbrojené obránce radničních budov Němci během noci z 5. na 6. května nepodnikli na radniční budovy masivní útok těžkými zbraněmi, ovšem ani povstalci si vinou nedostatku pancéřových pěstí nemohli dovolit odvetný útok na obrněná vozidla, která zůstala v pohotovosti na začátku Pařížské třídy u Právnické fakulty. Relativního klidu využil velitel radničních obránců poručík Kozel k dozásobení zbraněmi a střelivem. Na požádání Kozlovy spojky, četaře Karla Špinky, byly vládními vojáky ve Štefánikových kasárnách 6. května ráno připraveny dvě bedny pancéřových pěstí, velký počet ručních granátů, kulometů, pušek a značné množství munice. Zbraně a munici pak přivezl poručík Jan Prokeš policejním autem k Uhelnému trhu. Odtud zbraně přenášela skupina povstalců (Ladislav Prígl, Jiří Shon, Josef Vítek, Jiří Chlouba, poručík Bohuslav Kubiš a Jan Mengler) do Kynclova domu na Staroměstské náměstí. Během přepravy munice byli povstalci ostřelováni německým letadlem, které dokonce svrhlo menší bombu. Zbývalo přepravit munici z Kynclova domu do vchodu radnice.

← Povstalci před podloubím Kynzlových domů naproti Staroměstské radnici

Vchod byl soustavně ostřelován Němci, kteří stříleli z budovy spořitelny na rohu Staroměstského náměstí a Dlouhé třídy. Přesná střelba Prokešova kulometu však německé střelce umlčela. Přísun munice uvítali obránci Staroměstské radnice a magistrátních budov, protože teď mohli držet pod soustředěnou palbou Němce, kteří se po jednotlivcích a skupinách snažili proniknout na Staroměstské náměstí Pařížskou ulicí. Kromě nových zbraní a munice získali obránci další posilu ve skupině Matylda vedené JUDr. Otakarem Hübschmannem. Zásluhou výzev městského rozhlasu se do radničních budov dostavovali další muži, ale i ženy (např. Matylda Špurková a Helena Zuntová ze skupiny Matylda), aby se střetli s Němci.

← Skupina povstalců vedle domu U Minuty – vpravo Matylda Špurková, členka skupiny Matylda

Nové posily a zbraně byly okamžitě nasazeny k vyčištění budovy naproti rozhlasu (dnes Kafkův dům), odkud Němci stříleli a kde měli i zajaté české civilisty. Zároveň byly postaveny stráže ke kanalizačním přípojkám, odkud hrozilo nebezpečí proniknutí Němců od nábřeží.

Velmi důležitým bylo rozhodnutí velitele I. úseku Vojenského velitelství Velké Prahy („Bartoš“) plukovníka generálního štábu Rudolfa Kučery. Ten nařídil v neděli 6.5. v 8.50 hodin zabarikádování všech ulic a prostranství, které vedly do centra města a byly strategicky významné pro očekávané pouliční boje.

← Rozkaz velitele I. úseku Vojenského velitelství Velké Prahy plk. gen. štábu R.Kučery ke stavění barikád

Na území 2. policejního revíru to byly: nábřeží mezi Karlovým mostem a mostem Legií, Perštýn při vyústění ulic Betlémské, Husovy, Jilské a Michalské. a Staroměstské náměstí. Na území 1. policejního revíru byly zabarikádovány ulice Železná, Celetná a přilehlé ulice vedoucí na Příkopy, Revoluční třída a náměstí Republiky.

Na území 3. policejního revíru vznikla barikáda v prostoru křižovatky Dlouhé a Soukenické ulice tak, aby bylo zabráněno pronikání nepřátelských vozidel od Vltavy. Uzavřeny měly být i přístupové cesty ve směru z Karlína.

← Barikáda v Husově ulici při Mariánském náměstí u Clam-Gallasova paláce

← Barikáda v Melantrichově ulici naproti orloji

← Barikáda na opačném konci Melantrichovy ulice při ústí do Rytířské ulice

← Barikáda na Můstku při Rytířské ulici

← Barikáda v Havelské ulici při Uhelném trhu

← Barikáda ve Štupartské ulici před Ungeltem

← Barikáda v Kozí ulici

Intenzita bojů vzrostla v neděli dopoledne, kdy na radniční obránce střílel kulomet z Celetné ulice a ke kostelu sv. Mikuláše pronikl německý tank. Tankové dělo rozstřílelo vrata do radnice a pobořilo vršek barikády. Smrtelnému ohrožení obrany radnice však učinil přítrž člen skupiny Matylda architekt Robert Konopa, který tank zasáhl pancéřovou pěstí. Dvěma členům německé osádky tanku se podařilo uprchnout a poté povstalci z tanku vynesli bedny s municí. Němci již tentýž den další obrněná vozidla nenasadili, útočili však pěchotními zbraněmi z budov před Týnským chrámem, kam pronikli sklepy. V těchto bojích padl četnický závodčí Oldřich Mojžíšek.

← Barikáda v Karlově ulici před Křižovnickým náměstím

Další velmi vítanou dodávku zbraní ze Štefánikových kasáren přivezl obráncům radnice opět poručík Prokeš a jeho muži. Munici a zbraně vezli obránci nejprve do Bartolomějské ulice a navzdory hrozbě německých ostřelovačů ji pak přenesli ulicemi Husovou a Platnéřskou do budovy Městské knihovny. Odtud již mohla být distribuována na stanoviště obránců podzemními chodbami. Příchod dalších obránců (již 6. května ve čtyři hodiny ráno přišlo do radnice 20 mužů z Janečkovy továrny, mezi nimi byli i dva šestnáctiletí učni vyzbrojení pancéřovými pěstmi) a zejména nové dodávky zbraní, byly o to důležitější, že muže v radničních budovách a na staroměstských barikádách čekalo příštího dne daleko těžší střetnutí.

← Skupina povstalců se přesouvá na Mariánském náměstí od budovy Městské knihovny k nové radnici.

V pondělí 7. května v 5 hodin ráno byla Staroměstská radnice napadena útokem čtyř lehkých a jednoho těžkého německého obrněného vozidla. Němci stříleli zápalnou municí. Na Staroměstské radnici vypukl požár, který však povstalci uhasili. Hořely i další domy v blízkosti radničních budov (např. Sixtův a Storchův dům na Staroměstském náměstí). Po útoku obrněných vozidel následoval útok německé pěchoty. Němci na krátkou chvíli pronikli do budovy radnice, ale byli buď postříleni, nebo vyhnáni ven připravenými četníky a dalšími obránci. Městský rozhlas volal o pomoc, žádal zejména o muže vyzbrojené pancéřovými pěstmi. Ze Štefánikových kasáren byla do radničních budov dopravena další dodávka zbraní a munice (tentokrát přes soustavně ostřelovaný Jiráskův most, Náplavní ulicí, Národní třídou přes Uhelný Trh do Melantrichovy ulice a dále Železnými vraty).

První požáry a pokračování bojových akcí přimělo podle některých svědectví obránce, aby se pokusili zachránit alespoň část historických památek a dokumentů z městského archivu jejich řetězovým stěhováním do méně poškozeného kostela sv. Mikuláše. Těchto záchranných prací se ovšem již nezúčastnil bývalý pražský archivář (tj. ředitel Městského archivu) profesor Václav Vojtíšek, který byl okupanty penzionován, avšak po vypuknutí povstání se znovu ujal funkce, neboť 5. května v 20 hodin večer bylo jemu a dalším neozbrojeným a z různých důvodů bojové služby nezpůsobilým magistrátním zaměstnacům doporučeno, aby využili přestávky v boji k odchodu domů. Vzhledem ke značnému nekontrolovanému pohybu lidí mezi radničními budovami, zvyšujícímu se počtu padlých a raněných, příchodu nových dobrovolníků atd., bylo také přistoupeno k pořízení soupisu a k vnějšímu označení obránců budov i barikád. Byly jim vydávány pásky s označením Staroměstská radnice Národní výbor.

Večer 7. května zaútočilo na pozice povstalců německé letadlo a svrženou bombou poškodilo průčelí paláce Kinských. Letecký útok povzbudil bojovou morálku Němců a zapůsobil depresivně na obránce radničních budov, značně již znepokojené zprávou o koloně třiceti tanků u budovy právnické fakulty a o vjezdu pancéřových vozidel do Dlouhé třídy a do Celetné ulice. Za tísnivé situace, v níž se obránci radnice nacházeli, vysílal městský rozhlas nepřetržitě volání o pomoc a poručík Kozel odebral na velitelství Bartoš s naléhavou žádostí o pomoc. Přestože noc ze 7. na 8. května byla poměrně klidná, obránci určitě tušili, že v nejbližších hodinách provedou Němci rozhodující útok. Velitelství Bartoš jim vyslalo na pomoc skupinu bojově zkušených, maximálně odvážných a obětavých partyzánů z Hořovic. Staroměstská radnice byla již natolik poškozena střelbou a ohrožena okolními požáry, že představitelé a úředníci Národního výboru , kteří tam dosud setrvávali a využívali tamní telefonní ústřednu, museli budovu opustit. Pouze v jejím přízemí zůstali ozbrojení obránci.

Za časných ranních hodin 8. května zahájili Němci dosud nesilnější úder na Staroměstské náměstí za použití tanků a pěchoty.

← Od rána 8.5. je Staroměstská radnice těžce odstřelována. Ničivému požáru postupně podléhá střecha věže, orloj, arkýř a celé severovýchodní křídlo. Na okamžité účinné hašení plamenů není pro nepřetržitou střelbu čas.

← Od rána 8.5. je Staroměstská radnice těžce odstřelována. Ničivému požáru postupně podléhá střecha věže, orloj, arkýř a celé severovýchodní křídlo. Na okamžité účinné hašení plamenů není pro nepřetržitou střelbu čas.

← Od rána 8.5. je Staroměstská radnice těžce odstřelována. Ničivému požáru postupně podléhá střecha věže, orloj, arkýř a celé severovýchodní křídlo. Na okamžité účinné hašení plamenů není pro nepřetržitou střelbu čas.

← Od rána 8.5. je Staroměstská radnice těžce odstřelována. Ničivému požáru postupně podléhá střecha věže, orloj, arkýř a celé severovýchodní křídlo. Na okamžité účinné hašení plamenů není pro nepřetržitou střelbu čas.

← Od rána 8.5. je Staroměstská radnice těžce odstřelována. Ničivému požáru postupně podléhá střecha věže, orloj, arkýř a celé severovýchodní křídlo. Na okamžité účinné hašení plamenů není pro nepřetržitou střelbu čas.

Prvním padlým obráncem radnice toho dne byl četnický strážmistr Josef Pařík, který utrpěl průstřel hlavy. Před německými obrněnými vozidly byli hnáni zajatí Češi, aby sloužili jako živé štíty a odklízeli barikády. Kromě toho byly pozice povstalců na Staroměstském náměstí, tj. Staroměstská radnice a budova městského rozhlasu s přilehlým okolím ostřelovány dělostřelectvem ze směru od Letné.

← Dělo na Letné, kterým bylo odstřelováno m.j. také Staroměstské náměstí

Německá obrněná vozidla prorazila barikády a kroužila po Staroměstském náměstí.

← Útok německých obrněných vozidel na Staroměstskou radnici od Pařížské ulice při pohledu z okna Kinského paláce.
Rekonstrukce bojů pražského povstání při natáčení dokumentárního filmu Otakara Vávry v létě 1945.

← Útok německých obrněných vozidel na Staroměstskou radnici od Pařížské ulice při pohledu z okna Kinského paláce.
Rekonstrukce bojů pražského povstání při natáčení dokumentárního filmu Otakara Vávry v létě 1945.

← Útok německých obrněných vozidel na Staroměstskou radnici od Pařížské ulice při pohledu z okna Kinského paláce.
Rekonstrukce bojů pražského povstání při natáčení dokumentárního filmu Otakara Vávry v létě 1945.

← Útok německých obrněných vozidel na Staroměstskou radnici od Pařížské ulice při pohledu z okna Kinského paláce.
Rekonstrukce bojů pražského povstání při natáčení dokumentárního filmu Otakara Vávry v létě 1945.

od Husova pomníku střílelo na radniční budovy a celou jihozápadní stranu Staroměstského náměstí německé protiletadlové dělo zápalné granáty a propukaly další a další požáry na Staroměstském náměstí severní straně Staroměstského náměstí a v jeho okolí.

Nová úřední budova byla zasažena více než pětadvaceti granáty.

← Poškozená nová radniční úřední budova na nároží Kaprovy a Platnéřské ulice, odkud vysílal městský rozhlas

Obránci radničního bloku budov za této situace zvažovali ústup. V podzemních chodbách a krytech radničních budov byl ovšem velmi vysoký počet raněných i čeští civilisté s dětmi, uprchlí z okolních domů. Po předchozích zprávách o masovém vraždění českých civilních obyvatel Němci např. Na Zelené lišce a Na Pražačce se obránci rozhodli setrvat za každou cenu a neponechat raněné a civilisty na pospas Němcům.

Na valící se obrněná vozidla povstalci útočili pancéřovými pěstmi. Podporučík Miroslav Franc, Václav Paplhám, Rudolf Zezula, Thomas Feistauer a Otto Widner ( dva Rakušané skrývající se v Praze před gestapem) a uprchlý belgický zajatec Clemens Denis pronikli do paláce Kinských, odkud Rakušan Feistauer výstřelem pancéřové pěsti zasáhl obrněné vozidlo na rohu Dlouhé třídy a Staroměstského náměstí.

Hořovický partyzán František Nádvorník ve 13 hodin zasáhl pancéřovou pěstí u vjezdu z Pařížské ulice na Staroměstké náměstí další německý tank a jeho prchající posádku hořovičtí partyzáni postříleli. Následně se další hořovičtí partyzáni Hynek Šlosar, Karel Janeček, Josef Vrba a Bedřich Kůla pokusili zaútočit pancéřovými pěstmi na další tanky projíždějící za husté palby po Staromětském náměstí. Podařilo se jim poškodit obrněné protiletadlové dělo, ovšem všichni čtyři při této akci blízko Husova pomníku padli.

Kolem 16. hodiny, kdy Staroměstská radnice stála již úplně v plamenech, zřítila se střecha její věže a obránci se stáhli do podloubí na Malém náměstí. Tam se střetli s německým samohybným dělem, které ostřelovalo Novou úřední budovu. V boji s jeho posádkou padl četnický strážmistr Josef Chaloupka. Četnický strážmistr Srdínek vystřelil pak zblízka do průzoru vozidla a to narazilo do budovy magistrátního živnostenského referátu ( naproti Rottovu železářství) a uprchli z něho dva členové osádky. Policisté po zmírnění střelby vozidlo obsadili, aby ho mohli použít pro další boj.

Nová úřední budova, kde sídlil městský rozhlas, byla zasažena 48 dělovými granáty (ráže 88 mm). Bylo zasaženo elektrické vedení, transformátor začal hořet. Redaktor rozhlasu Jaroslav Kučera však dokázal zprovoznit náhradní energetické zdroje a uvést znovu do provozu rozhlasovou aparaturu i telefony. Exploze dělostřeleckých granátů přetrhly také vodovodní potrubí a budovu zaplavovala voda. Obránci uzavřeli hlavní uzávěr ve sklepě, ale voda jim pak chyběla, když v některých místnostech í budovy začalo hořet vnitřní zařízení a nábytek. I za této nanejvýš těžké situace však obránci radničního bloku zavrhli ústup.

Střelba v okolí Nové radnice a Nové úřední budovy utichla až kolem 18. hodiny. Nedlouho předtím, v situaci, která pro obránce hořících magistrátních budov byla kritická, dolehla k nim i k útočícím Němcům zpráva o podpisu protokolu mezi Českou národní radou a velitelem německé posádky v Praze gen. Rudolfem Toussaintem. Znamenal kapitulaci německých ozbrojených sil na území Prahy. V 17.15 hodin se k Husovu pomníku na Staroměstském náměstí dostavili němečtí důstojníci a dojednali s velitelem četnické roty Richtrem, štábním strážmistrem Haškem a podporučíkem Arnoštem zastavení bojových akcí. V té době již státní rozhlas ohlašoval kapitulaci Němců v Praze.

Neprodleně po zastavení palby zahájili hasiči a povstalci záchranné práce v hořící Staroměstské radnici a v okolních budovách.

← Zničený Štorchův dům při ústí Celetné ulice na Staroměstské náměstí

← Zničený dům „U kamenného beránka“

Přes obětavé snahy o likvidaci požáru navečer 8.5. a v noci na 9.5. bylo severní a východní křídlo budovy radnice zničeno.

Mnoho Pražanů pomáhalo při záchraně cenných památek městského archivu, který byl umístěn v poničené budově radnice.

Archiválie se provizorně stěhovaly do kostela sv. Mikuláše, ale jejich část nenávratně podlehla plamenům.

← Zničené prostory městského archivu

← Zničené prostory městského archivu

← Zničené prostory městského archivu

← Část archiválií nenávratně podlehla plamenům.

Zatímco hasiči vynášeli z přízemí radnice zbytky městského archivu, které nestrávil oheň, Němci se dávali na spěšný ústup, neboť nechtěli padnout do zajetí blížících se jednotek Rudé armády.

Evakuace Němců probíhala po trase dohodnuté s Českou národní radou a velitelstvím Bartoš při sjednání kapitulace. Vedla kolem Staroměstské radnice, Pařížskou ulicí, přes Čechův most na Letnou a odtud ven z Prahy. Přes nedávné bojiště na Staroměstském náměstí se vydala na ústup z Prahy kolona 27 tanků, 2 obrněných vozidel, 90osobních a 32 nákladních aut. Pěšky odcházely přibližně 3 000 Němců, vojáků i civilistů.

← Staroměstské náměstí navečer 8.5. po podepsání kapitulace. Zatímco Pražané konečně mohou bez obav odvážet padlé a pracovat na záchraně hořících budov, opouštějí poražení němečtí vojáci Prahu. Od Celetné ulice směřují jejich kolony přes náměstí a dále Pařížskou ulicí přes Čechův most. Spolu s nimi odcházejí i civilisté.

← Staroměstské náměstí navečer 8.5. po podepsání kapitulace. Zatímco Pražané konečně mohou bez obav odvážet padlé a pracovat na záchraně hořících budov, opouštějí poražení němečtí vojáci Prahu. Od Celetné ulice směřují jejich kolony přes náměstí a dále Pařížskou ulicí přes Čechův most. Spolu s nimi odcházejí i civilisté.

← Staroměstské náměstí navečer 8.5. po podepsání kapitulace. Zatímco Pražané konečně mohou bez obav odvážet padlé a pracovat na záchraně hořících budov, opouštějí poražení němečtí vojáci Prahu. Od Celetné ulice směřují jejich kolony přes náměstí a dále Pařížskou ulicí přes Čechův most. Spolu s nimi odcházejí i civilisté.

← Staroměstské náměstí navečer 8.5. po podepsání kapitulace. Zatímco Pražané konečně mohou bez obav odvážet padlé a pracovat na záchraně hořících budov, opouštějí poražení němečtí vojáci Prahu. Od Celetné ulice směřují jejich kolony přes náměstí a dále Pařížskou ulicí přes Čechův most. Spolu s nimi odcházejí i civilisté.

← Staroměstské náměstí navečer 8.5. po podepsání kapitulace. Zatímco Pražané konečně mohou bez obav odvážet padlé a pracovat na záchraně hořících budov, opouštějí poražení němečtí vojáci Prahu. Od Celetné ulice směřují jejich kolony přes náměstí a dále Pařížskou ulicí přes Čechův most. Spolu s nimi odcházejí i civilisté.

Ne všichni Němci však v podvečer 8.května kapitulovali. Velitel Waffen-SS v Čechách a na Moravě SS-Gruppenführer Carl von Pückler-Burghaus předal budovu Právnické fakulty pražským povstalcům a opustil Prahu až ráno s poslední německou kolonou. Kapituloval teprve 12. května před americkými a sovětskými vojáky v Čimelicích a bezprostředně po kapitulaci se zastřelil.

← Pražská posádka vojsk SS spolu s dalšími bojovými skupinami postupovala časně ráno 9.5. opačným směrem - od svého velitelství v budově právnické fakulty přes dnešní Palachovo, Malé a Staroměstské náměstí do Celetné ulice směrem na Vinohrady.

Ještě 9. května dopoledne bylo okolí Staroměstské radnice revolučními gardami a sovětskými vojáky zbavováno zákeřných střelců, kteří setrvávali zabarikádováni ve vyšších patrech budov a stříleli na chodce v ulicích.

← Pražská posádka vojsk SS spolu s dalšími bojovými skupinami postupovala časně ráno 9.5. opačným směrem - od svého velitelství v budově právnické fakulty přes dnešní Palachovo, Malé a Staroměstské náměstí do Celetné ulice směrem na Vinohrady.

← Pražská posádka vojsk SS spolu s dalšími bojovými skupinami postupovala časně ráno 9.5. opačným směrem - od svého velitelství v budově právnické fakulty přes dnešní Palachovo, Malé a Staroměstské náměstí do Celetné ulice směrem na Vinohrady.

← Budova právnické fakulty na konci Pařížské ulice před Čechovým mostem

← Jedna z poslucháren právnické fakulty po odchodu posádky SS

Z trosek budov a ze zbytků barikád byla vyprošťována mrtvá těla povstalců i Němců a byla ukládána v blízkých chrámech a v portálu Nové radnice. Z ohořelých trámů Staroměstské radnice byl před ruinami orloje postaven hned po osvobození improvizovaný pomník padlým v podobě kříže.

← Čestná stráž u pomníku padlým obráncům, postaveného 13.5. z ohořelých trámů radnice

← Sbírka na padlé a raněné obránce se konala od prvních dnů přímo před pomníkem

Bilance ztrát povstalců je v dokumentech uložených v Archivu hlavního města Prahy bohužel značně neúplná. Lékaři z radničních budov vystavili úmrtní listy 13 lidí, kteří na následky zranění zemřeli přímo v prostorách radničních budov, nebo v jejich nejbližším okolí. Dalších 72 mrtvých těl bojovníků ohledali po skončení bojů na Staroměstském náměstí a v okolních ulicích. Značné potíže byly s identifikací mnoha mrtvých těl, a to nejen proto, že těla byla výbuchy šrapnelů a pásy obrněných vozů roztrhána na kusy tak, že při odvozu k pohřbení je bylo třeba nakládat na vůz lopatou. Mezi mrtvými bylo také mnoho mužů, kteří se do bojů zapojili, aniž by byli členy nějaké organizované skupiny, a často o sobě neřekli více, než jen své křestní jméno. Snáze se zjišťovaly oběti z organizovaných odbojových jednotek, četnictva, magistrátních zaměstnanců, protože tito lidé se již dříve vzájemně znali.

← Provizorní pomníček dvěma padlým partyzánům z Hořovic Hynku Šlosarovi a Karlu Janečkovi

Mezi těmi padlými, které se hned po ukončení bojů podařilo identifikovat, byli:

• Jaroslav Hlaváček, bytem Praha VII, Škroupova čp.934/2, padl v boji u vchodu do Nové radnice 6.5. 1945.
• Josef Chaloupka, bytem Licomělice, okr. Heřmanův Městec, strážmistr četnictva, padl v boji ve Staré radnici 8. 5. 1945
• Oldřich Mojžíšek, bytem Frýdek-Staré Město čp. 118, četník, padl v boji ve Staré radnici 6. 5. 1945
• Josef Pařík, bytem Praha-Strašnice, Černická čp. 793, vrchní policejní strážmistr, padl v boji ve Staré radnici 8. 5. 1945
• Rudolf Sakal, bytem Plzeň, Brána u sv. Rocha čp.7, zaměstnanec Škodovky, padl v boji ve Josefovské ulici 8. 5. 1945
• Hynek Šlosar, bytem Hořovice, Nábřežní čp. 653, lakýrník, padl v boji na Staroměstském náměstí 8. 5. 1945.
• Karel Janeček, bytem Hořovice, Letná čp. 546, disponent, padl v boji na Staroměstském náměstí 8. 5. 1945.
• Josef Vrba, bytem Hořovice-Tíhova, rolník, padl v boji na Staroměstském náměstí 8. 5. 1945.
• Bedřich Kůla, bytem Praha III, Dražického ulice čp.3, podstrážmistr četnictva v Hořovicích, raněn 8. 5. v boji u Staroměstské radnici a téhož dne zemřel v nemocnici.
• Josef Kučera, bytem Praha I., Jilská 7, raněn 8. 5. v boji u Staroměstské radnici a téhož dne zemřel v nemocnici.

• Vladimír Srb, bytem Praha XI, Jeseniova 43, vrchní účetní tajemník, padl v boji, nezjištěno odkud bylo jeho tělo přineseno.
• Ladislav Böhm, narozen 1926 v Bratislavě, který se do obrany Staroměstské radnice zapojil po svém útěku z Terezína, raněn v boji před Staroměstskou radnicí 7. 5. 1945, zemřel téhož dne v nemocnici.
• František Mácha, bytem Praha I, Jilská 7, prýmkař, raněn v boji 7. 5. 1945, zemřel téhož dne na radniční ošetřovně.
• Karel Novák, bytem Praha I., U Radnice čp. 13, instalatér, raněn v boji na Staroměstském náměstí 5. 5. 1945, téhož dne zemřel.
• Oldřich Režný, úředník ministerstva zemědělství, padl v boji v podloubí na Malém náměstí 8. 5. 1945

Dílčí seznam padlých končí dvěma muži, u kterých bylo známo pouze příjmení: Lysec a Dražský.

Můžeme předpokládat, že během tří dnů intenzívních bojů, ve kterých byly nasazeny těžké zbraně, byl počet obětí z řad povstalců výrazně vyšší, než je počet těch mrtvých, kteří byli bez problémů ihned po ukončení bojů identifikováni. Tomu nasvědčují i výpovědi pamětníků o slovensky mluvícím mladíkovi, který se představil jako Josífek a padl hned první den bojů o Staroměstskou radnici, dále zmínka o muži, který se po příchodu na radnici představil jako “Honza” a během dalších dvou hodin v boji zahynul, atd.

← Provizorní pomníček „obránci, který zničil první tank“

Přesnější počty Němců, kteří padli v boji s povstalci v době od 5. do 8. května v okolí radničních budov, jsou de facto nezjistitelné. V dobových dokumentech uložených v Archivu hl. m. Prahy nebyl nalezen žádný seznam padlých Němců , ani souhrnný údaj o počtu těl mrtvých Němců. Během bojů se totiž snažili důsledně odnášet své raněné a mrtvé. Můžeme nicméně předpokládat, že měli minimálně stejný počet padlých, jako povstalci. V pozici útočících jednotek měli Němci oproti povstalcům zpočátku krytým zdmi budov a barikádami nevýhodu větší zranitelnosti, tato nevýhoda však byla kompenzována větší kvalitou výcviku, výzbroje a zejména možností používat v boji obrněná vozidla a dělostřelectvo.

← Německé samohybné dělo vyřazené z boje pancéřovou pěstí povstalců již odpoledne 6.5. na nároží Staroměstského náměstí a Pařížské ulice

Stejně tak nebyl dosud naprosto spolehlivě historiky prokázán přesný počet obrněných vozidel, která povstalci zničili během bojů. Po útěku Němců z Prahy zůstaly v okolí radničních budov vraky tří obrněných vozidel. V ústí Pařížské třídy zůstalo stát útočné dělo StuG III, poblíž ústí Dlouhé třídy tankový stíhač Hetzer a na nynějším náměstí Franze Kafky improvizované protiletadlové dělo na podvozku samohybného děla Grille. Výpovědi povstalců hovoří o celkem sedmi obrněných vozidlech zasažených pancéřovými pěstmi povstalců. Ovšem je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že ne každé zasažené vozidlo muselo být nutně znehybněno tak, aby nemohlo být odvezeno z místa bojiště. Němci se navíc snažili stahovat z místa bojů veškerou zasaženou techniku. Dalším momentem, který znesnadňuje stanovit počet obrněných vozidel vyřazených povstalci definitivně z boje, je pro nás dnes sotva představitelná nepřehlednost situace. Obrovský stres bojujících mužů i časté přesuny povstalců sklepy a domy kolem Staroměstského náměstí a v okolí radničních budov, exploze dělostřeleckých granátů, štěkot kulometů, oheň, dým a všechno co provázelo bitevní vřavu, povstalce místy určitě dezorientovalo. Můžeme předpokládat, že více povstalců střílelo opakovaně nebo současně na tentýž tank, takže snadno mohlo dojít k ztrátě přehledu o skutečném počtu obrněnců, jakkoliv se nám to dnes může zdát stěží pochopitelné.

← Německý tankový stíhač Hetzer zničený odpoledne 8.5. před budovou Městské pojišťovny na Staroměstském náměstí

← Prostranství před postranním vchodem do kostela sv. Mikuláše a bývalou prelaturou (dnešní náměstí F.Kafky), kde stálo ještě 8.5. večer zneškodněné improvizované německé protiletadlové dělo

Od prvního dne povstání měli povstalci řadu mrtvých a raněných. Mrtvá těla byla ukládána do blízkých kostelů, ranění obránci radnice a bojovníci z okolních barikád byli na samém začátku bojů ošetřováni v přízemí Staroměstské radnice zdravotními sestrami Věrou Novotnou a Annou Týrovou. Záhy se dostavil MUDr. Jan Melichar, který měl svoji ordinaci v Havelské ulici. Ještě 5. 5. mohli být těžce ranění obránci dokonce odvezeni sanitkou do nemocnice, ovšem další dny to již z pochopitelných důvodů nebylo možné. Provizorní ošetřovna raněných byla umístěna v radničním přízemí, v narychlo vyklizených místnostech archivu. Tam byly umístěny slamníky, vařič a nádoby na ohřívání vody. Kolem půlnoci 5. 5. bylo rozhodnuto, že ranění budou přinášeni do nouzového lazaretu v sanitním protileteckém krytu v budově Nové radnice. V protileteckém radničním krytu pracoval MUDr. Jan Melichar a německý lékař ( zběh z německé armády) MUDr. Vilibald Richter. Chirurgické zákroky prováděli v improvisovaném operačním sálu, pro ukládání těžce raněných zde bylo k dispozici 16 lůžek a žíněnky. Lékařský materiál byl získán ze zásob protiletecké obrany, dále z nedaleké Schnoblingovy lékarny a kromě toho si MUDr. Melichar přinesl svůj vlastní. 6. května přibyla lékařům Melicharovi a Richterovi posila v osobě MUDr. Miloše Sováka. Lékářům v jejich práci pomáhaly dobrovolné sestry a nosiči raněných. Strava pro těžce raněné byla připravována v bytě MUDr. Melichara, odkud pomocný ošetřovatel JUDr. Oldřich Procházka přinášel krupičnou kaši, magistrátní komisař JUDr. Ivo Politzer opatřil pro ošetřovnu zásobu kondenzovaného mléka.

V pondělí 7. května se do radničních budov ukryli Češi, kteří museli uprchnout ze svých bytů v Josefské a Pařížské třídě; byly mezi nimi i děti mladší tří měsíců. Pro ně byl v radničním krytu otevřen další lazaretní sál a bylo postaráno i o jejich zásobování vodou a potravinami. Během bojů o radnici lékaři Melichar, Sovák a Richter s pomocí desítek sester a ošetřovatelů poskytli pomoc 253 raněným, z tohoto počtu 120 těžce raněných dopravili ještě v době trvání bojů do nemocnice. Na ošetřovně zemřelo 12 raněných a v okolí radnice lékaři ohledali celkem 70 mrtvých povstalců. Při odnášení raněných bojovníků byl 6. 5. 1942 Němci zastřelen magistrátní úředník Jaroslav Hlaváček.

← Zdemolovaná budova na severní straně Staroměstského náměstí, kde byla umístěna jedna z provizorních ošetřoven Červeného kříže

Organizaci stravování bojovníků ve Staroměstské radnici si zpočátku vzala na starost Marie Cmíralová, zaměstnankyně Archivu města Prahy, který byl umístěn přímo v budově. První den a noc povstání se obránci stravovali z vlastních přinesených zásob. 6. května jim restaurace U Šmelhausů nabídla své zásoby potravin. Stejně tak dal své potraviny k dispozici obchodník Vašata z Platnéřské ulice, po rozhlasové výzvě pekařům zásobovala obránce pečivem firma Balvín. Potraviny byly do radničních budov přinášeny Marií Cmíralovou a příležitostnými pomocníky z řad obránců. Boje během tří dnů povstání zřejmě nedopřávaly obráncům mnoho příležitostí k přijímání stravy. Proti únavě z boje a probdělých nocí jim během krátkých oddychových přestávek v boji pomáhala káva a cigarety.

Obránci Nové úřední budovy, Nové radnice a povstalci v přilehlém okolí byli zásobováni z depositního skladiště potravin v Klimentské ulici č. 4, odkud potraviny hned v prvních hodinách povstání přivezli autem tamější zaměstnanci v doprovodu policistů. Magistrátní kuchyně pak z těchto zásob připravovala jídlo pro obránce.

Spolu s obránci bloku radničních budov, s lékaři, zdravotníky a raněnými, byl v magistrátních prostorách nedobrovolně přítomen i značný počet Němců. Hned v první den povstání byli v okolí magistrátních budov zadrženi němečtí vojáci (většinou muži z Luftwaffe, dále 10 příslušníků SS) i mnoho civilistů, mezi nimi 26 žen a 5 dětí. Zajatí Němci byli internováni v protileteckém krytu v Platnéřské ulici čp.111/19, muži odděleně od žen a dětí. Velitel městské policie Karel Šrot je nechal hlídat městskými policisty a nařídil, aby nikdo z Němců nebyl jakkoliv týrán, aby jim nebyl odebírán jejich osobní majetek a potraviny, pokud je měli s sebou. Stráže měly Němcům přidělovat i postačující stravu a pitnou vodu. Pitná voda pro ně byla volně k dispozici celé tři dny, potraviny ovšem nikoliv. Pokud to umožňovaly přestávky v boji, byli němečtí zajatci pod dohledem policistů postupně přemísťováni do budovy gymnasia v Husově ulici. Ke dni 8. května bylo obránci radničních budov zadržováno přibližně 250 Němců. Po skončení bojů 10. května byli němečtí zajatci nahnáni na odklízení trosek a zbytků barikád. Mezi internované se omylem dostali také švédský konzul a jedna Britka s dítětěm. Hned po osvobození byli pochopitelně propuštěni, stejně jako internovaní Rakušané. Němečtí zajatci byli předáni do policejní či soudní vazby a do zajateckých táborů, ranění byli převezeni do nemocnice a někteří civilisté byli propuštěni.

← Nadšené vítání obránců Prahy v Pařížské ulici

← Vojáci Rudé armády na tanku před Staroměstskou radnicí 9.5.

Pražské povstání skončilo, Němci uprchli z města, Pražané uhasili požáry, ošetřili své raněné a pohřbili mrtvé. Čtyři dny bojů byly velmi krvavé. Mezi více než jedenapůl tisícem zabitých Čechů byli vedle mužů a žen padlých v boji i malé děti a bezbranní staří lidé, kteří se stali obětí německé msty. Počet zabitých Němců, vojáků i civilistů, se odhaduje asi na jeden tisíc. Značné ztráty na životech, velké množství raněných i rozsáhlé škody na majetku a historických památkách vyvolávají po šedesáti letech řadu úvah a otázek. Byly tyto oběti vyváženy alespoň výrazným užitkem povstání pro osvobození Československa? Nebylo povstání marné a jeho oběti zbytečné, neboť vše bylo již dohodnuto politiky a diplomaty i zakresleno ve štábních mapách velitelů spojeneckých vojsk? Nebylo by bývalo „chytřejší“ a „prozíravější“ počkat, až Němci svoji prohranou válku sami vzdají, a již neumírat v boji proti nim? Můžeme předpokládat, že Pražané si v květnu 1945 tyto otázky nekladli a byli by možná takovými úvahami dokonce pohoršeni. Ozbrojené vystoupení proti nacistům bylo pro ně totiž návratem k lidské důstojnosti, morální satisfakcí, s jejíž pomocí ze sebe setřásli dlouhých šest roků plných ponižující bezmoci. Květnové povstání v Praze bylo jedním z okamžiků našich dějin, kdy tisíce lidí zvolily čin namísto ustrašeného vyčkávání a starosti o pouhé fyzické přežití. Duch odboje, odvahy a statečnosti, který se okupanti snažili za každou cenu udusit nevybíravým terorem a německy důslednou perzekucí, znovu ožil v boji na ulicích a barikádách. Význam tohoto faktu nesnižuje počínání těch „povstalců“ či „revolučních gardistů“, kteří se objevili na veřejnosti až poté, co 9. května po poledni umlkla střelba, a dodatečně poté prokazovali své „hrdinství“ v lepším případě orazítkovanými potvrzeními, nošením ukořistěných zbraní a „ofangličkovaných“ uniforem, v horším případě krutými excesy vůči poraženým.

Povstání v Praze a dalších českých městech mělo také strategický význam: znamenalo zhroucení týlu německé armádní skupiny Střed, disponující milionem vojáků, a bylo posledním podnětem k bezpodmínečné kapitulaci německého vrchního velení. Udělalo tečku za iluzorními představami nacistů o možnostech obrany česko-moravského prostoru a znamenalo konec zcela nereálných úvah některých Hitlerových pohrobků o možném politickém manévrování a separátním vyjednávání se Spojenci. Uspíšilo přinejmenším o dny či týdny konec války v Evropě. Nemohlo však nic změnit na novém politickém rozdělení kontinentu, které bylo narýsováno již v Jaltě a potvrzeno postupně při jednáních v Remeši, Berlíně i Postupimi.